Dražší vodíkové autobusy v Lublinu

Ekologická revoluce v Lublinu nabírá na obrátkách. Město se již dlouhá léta zaměřuje na rozvoj elektromobility a nyní se rozhodlo podepsat smlouvu na dodávku zeroemisních autobusů. Problém však spočívá v astronomických nákladech na jejich provoz.

Lublin, moje rodné město, se vyznačuje moderním přístupem k veřejné dopravě. Už před lety objevil, že trolejbusy jsou skvělou alternativou pro městské cestování. Tyto autobusy, vybavené pantografy, čerpají energii z nadzemní elektrické sítě. Jsou ekologické, poháněné elektřinou, a nevyžadují drahé kolejnice. Sice sloupy a dráty trochu narušují estetiku města, ale přispívají k čistšímu vzduchu. Městské úřady se tedy rozhodly pokračovat v tomto trendu a zavádět ekologické autobusy.

V posledních letech Lublin rozšířil svou flotilu elektrických autobusů na zhruba 40 kusů a brzy bude vyhlášeno výběrové řízení na dodávku hybridních autobusů. V ulicích města je také čtyři vodíkové autobusy, které se tankují na stanici v Lublinu. Ovšem jak se ukazuje, provoz vyžaduje značné finanční prostředky.

Dohoda o dodání dalších 20 vodíkových autobusů právě byla podepsána. Finance pocházejí z Národního fondu životního prostředí a Gospodarki Wodnej, uvádí se, že souvisejí s KPO. Celková cena 20 vozidel činí téměř 64 milionů Kč, a město do nákupu nevkládá žádné vlastní prostředky. Nicméně s provozními náklady se situace komplikuje. Podle portálu Jawny Lublin, který městské úřady příliš nemusejí, náklady na provoz vodíkového autobusu při úsporné jízdě činí zhruba 5,5 kg vodíku, který v současnosti stojí 69 Kč za kilogram. To znamená, že náklady na 100 km jízdy vycházejí na přibližně 379,50 Kč.

A co je ještě zajímavější? Provoz vodíkového autobusu je třikrát dražší než provoz elektrického vozidla. Ačkoli město tvrdí, že jde pouze o přechodnou fázi, a ceny se brzy sníží. Tomasz Fulara, zástupce primátora, poukazuje na to, že před rokem a půl stála vodíková energie 120 Kč, a nyní je to 69 Kč, což dává naději na pokles cen do doby, než nové autobusy dorazí. Krzysztof Żuk, primátor města, se dokonce těší na možné dotace na zelený vodík, i když aktuálně neexistují legislative k tomu.

Od počátku se domnívám, že vodík je slepá ulička bez ekonomického opodstatnění. Místní úřady však mají jiný názor. Je smutné, že veřejná doprava v Lublinu zažívá problémy, protože spoje jsou čím dál vzácnější. A přitom investujeme do autobusů s vyššími provozními náklady v naději, že cena vodíku klesne. Je to jako koupit si auto s motorem V8, i když nebudu mít na jeho údržbu, s tím, že jednou možná klesne cena benzínu. Pro jednotlivce bychom toto jednání označili jako nezodpovědné, ale pro samosprávu se stává normou.

Nejhorší je, že Lublin jde cestou, která postrádá smysl. Město Antwerpě ukončilo desetiletý experiment s vodíkovými autobusy a zjistilo, že je to neekonomické a výrazně dražší než využívání elektrických autobusů. My se však pravdy dočkáme pravděpodobně až za několik let. Je to smutné.