Auto nebo veřejná doprava? Londýnské zkušenosti

Po několika dnech strávených v londýnské hromadné dopravě došel pisatel k jednoznačnému závěru – auto je nezbytné, pokud si chce člověk zachovat špetku sebeúcty.

Během svého pobytu v jednom z největších evropských měst, Londýně, byl konfrontován s absurdními situacemi, které dopravní systém nabízí. Od výpadku proudu na stanici, přes jízdu vlakem bez strojvedoucího, až po chaos v autobuse.

Londýn s téměř 10 miliony obyvatel připomíná obrovského monstra s nekonečnými uličkami a přípoji na 675 autobusových linek, což zahrnuje 9300 autobusů. Město má navíc metro, které nabízí 11 linek a 402 km kolejí s 272 stanicemi. Cestování s tímto systémem má své ceny, zhruba 80 Kč na den, ale spíše připomíná horor.

Pobyt u přítele v "šesté zóně" se měl zdát jako jednoduchý, přičemž cesta do centrálního Londýna měla trvat pouhých 20 minut. Realita však byla zcela jiná. První den bylo jasné, že k dosažení cíle je k dispozici jen jedna ranní vlaková linka a ta byla často zrušená či měla velké zpoždění.

Při pokusu o návrat, bezmocně bloudil po obrovské hale nádraží Euston, když náhle vypadl proud. Tabule s jízdními řády zhasly, perony byly uzavřeny a lidé panikařili. Po několika peripetiích se mu podařilo dostat k jinému nádraží, kde nasedl na vlak, který se však záhy zasekl mezi stanicemi kvůli "podivným zvukům".

Další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat – ve všemožných dopravních prostředcích panuje nepořádek a zmatek. Policie v autobuse donutila cestující vystoupit bez vysvětlení. V jiné situaci se strojvedoucí vlak oběsil a nikdo nevěděl, kdy se vláček znovu rozjede.

Celkově se ukázalo, že méně než polovina všech cest proběhla bez problémů, a to i v těch, které se zdály být bezchybný. Lidé si na problémů stěžovali, ale pokus o útěk od situace narážel na nezanedbatelnou realitu nepořádku.

Za zmínku stojí i situace, kdy během cesty vlakem došlo k neštěstí, kdy někdo skočil pod vlak. V tu chvíli cestující začali nadávat na oběť. A jediné bezproblémové spoje byly ty, které absolvoval pomocí taxislužby, kde měl štěstí na příjemného řidiče.

Budoucnost dopravy v Londýně přitom vykazuje smělé plány primátora, který chce do roku 2041, aby 80 % všech cest probíhalo pěšky, na kole nebo hromadnou dopravou. Přátelé pisatele, kteří v Londýně žijí, tvrdí, že oni radši jezdí autem, což pisatel plně chápe po svých zkušenostech s hromadnou dopravou.