Mercedes hatchback, který udělal Benz

Ten prémiový hatchback s zadním pohonem měl ukázat Golfu, kde roste pepř, ale nakonec udělal Benz.

Při vývoji prvního malého Mercedesu, modelu W201, přemýšlel výrobce ze Stuttgartu o něčem ještě menším. Kdyby se dostal do sériové výroby, mohl by být průkopníkem ve své třídě.

Na konci sedmdesátých let začal Mercedes-Benz rozšiřovat svou potenciální zákaznickou základnu a přizpůsoboval svou nabídku širší veřejnosti. V roce 1978 uvedl na trh první vlastní kombi ve své historii – model S123, známý jako „Beczka“, který se vyznačoval praktičtějším designem. Tento krok znamenal zásadní změnu v historii značky, neboť v té době bylo kombi považováno za spíše lidový vůz, což se nehodilo pro výrobce luxusních automobilů, jako byl tehdejší Mercedes. Pokud chtěl někdo kombi s trojcípou hvězdou na kapotě, musel se obrátit na nezávislé výrobce.

Zároveň pokračovaly práce na prvním „malém“ modelu Mercedesu. Výsledkem byl model 190, známý jako W201, který byl představen v roce 1982. Na první pohled bylo jasné, že jde o Mercedes; nesl všechny typické rysy německé značky, avšak byl to první tak kompaktní vůz v její historii.

Než se „Baby Benz“ dostal do produkce, ve Stuttgartu přemýšleli o ještě menším modelu. Konkrétně se jednalo o hatchback navazující na konstrukční prvky chystané série 190. V roce 1981 tak vznikl prototyp nazvaný Compact Car, nebo také „Stadtwagen“, což znamená „městský vůz“. Jinými slovy, Němci (kromě Opelu a Volkswagenu) příliš času na vymýšlení názvů svých automobilů nestrávili.

Model 190 Stadtwagen byl vyvinut s využitím stávajících komponentů Mercedesu; zadní světla a víko kufru byly převzaty z modelu S123, zatímco přední část byla převzata z testovacího prototypu. Karoserie byla postavena na zkrácené podlaze modelu W201, s délkou přibližně 4 metry a rozvorem pouze 222 cm, což bylo o 44 cm méně než u modelu sedan. Dle názvu měl být malý Mercedes ideální pro město, jeho kompaktní rozměry měly zajistit vysokou manévrovatelnost a snadné parkování v úzkých západně-německých metropolích.

Přestože byl malý, další prvky měly zůstat „mercedesovské“. Interiér byl dobře vybaven a motor pocházel z modelu W201; šlo o benzínový motor o objemu 2 litry a výkonu 122 koní. Samozřejmě poháněl zadní kola – takový systém se v kompaktním automobilu objevil až o dvě dekády později v BMW série 1.

Stadtwagen však byl pouhým nezdarem. Projekt měl skutečně zajímavou konstrukci, ale jeho vzhled byl spíše nevydařený, když nechtěli říct, že je přímo ošklivý. S dlouhou přední částí a malým prostorem pro pasažéry vypadal velmi neproporčně, jako polský Fiat 125p Kombi s obecně zkrácenými proporcemi. Místo pro cestující, zejména na zadní lavici, bylo velmi malé.

Dalším problémem bylo řízení. Kombinace předního motoru a zadního pohonu měla zajistit dobrou vyváženost, což by vedlo k vynikajícímu ovládání. Tak tomu však nebylo – krátký rozvor a zadní pohon není ideální kombinací. Pokud navíc připočítáme nízkou hmotnost a značný výkon (122 koní je více než všechny tehdejší hot-hatche), hrozila katastrofa.

Projekt Stadtwagen byl nakonec opuštěn. Vedení Mercedesu mělo zájem na dalším vývoji městského vozu, ale marketingoví odborníci rozhodli, že malý hatchback by mohl odčerpat zákazníky modelu 190 v provedení sedan. O skutečně malém Mercedesu si tedy museli počkat až do roku 1997 na model třídy A, zatímco skutečného kompaktního hatchbacku se dočkali až s třetí generací třídy A v roce 2012. Duchovním nástupcem Stadtwagena se mohl stát model C Sportcoupe z roku 2000.

Podle některých teorií měl Stadtwagen být pokusem o vytvoření rallyového vozu; modely v té době byly prostě příliš velké na účinné soutěžení. Případná výroba mohla být limitována na 400 kusů kvůli homologaci. Testovací jezdec měl být dokonce slavný německý závodník Walter Röhrl, který měl s Mercedesem uzavřenou smlouvu na účast v mistrovství světa v rally.

Mercedes však nakonec ukončil svou účast v roce 1981 pouze s „nouzovým“ modelem 500 SL, zatímco Röhrl se o dva roky později stal vicemistrem světa, ale s vozem Lancia 037. Bylo rozhodnutí Mercedesu zaviněno neúspěchem Stadtwagena? Není jisté. Na nevýhodu této teorie hovoří fakt, že tehdejší šéf závodního týmu Mercedesa, Erich Waxenberger, slíbil Röhrlovi vyvinout pro inauguraci soutěžní skupiny B (1983) vůz se středovým motorem s turbodmychadlem a pohonem všech kol. Těžko si představit, že by právě nepovedený a tragicky jezdící Stadtwagen sloužil jako základ pro takový vůz. Snad by vzniklo něco podobného jako Peugeot 205 T16, ale to by vyžadovalo opravdu usilovnou práci inženýrů ze Stuttgartu.

Na závěr, hatchback nakonec vznikl. I když Stadtwagen zmizel v zapomnění a byl jen sporadicky prezentován Mercedesem, kompaktní hatchback založený na „Baby Benzovi“ byl nakonec vytvořen. Nicméně inženýři ze Stuttgartu se na něm nepodíleli, nýbrž nezávislá firma Schulz Tuning z Nadrenie-Porýní. V roce 1985 vyvinuli projekt hatchbacku na základě W201, což vedlo k odříznutí zadní části za sloupem C, odstranění zadních dveří pro cestující a, podobně jako ve případě Stadtwagena, k přidání víka kufru a zadních světel z existujícího modelu – tentokrát S124, který byl ve verzi kombi známý jako „Baleron“. Tento model dostal název 190 City.

Projekt Schulz vypadal mnohem lépe než Stadtwagen. Díky odlišnému designu, který plně využíval prostor pro pasažéry produkčního modelu 190, byl také mnohem prostornější. Protože vůz využíval komponenty produkčního Mercedesu, mohl mít také různá motorizace; údajně byl jeden z exemplářů vybaven šestiválcovým motorem M103 o výkonu 164 koní, což umožnilo sedanům dosáhnout rychlosti 214 km/h. Na polovinu osmdesátých let to byl už skutečně super hatchback.

Problém však tkvil v jeho ceně. Kromě nákladů na samotný Mercedes 190 stálo jeho přepracování u Schulze tolik jako nový Golf GTI. Z tohoto důvodu vzniklo podle různých zdrojů jen několik exemplářů 190 City - podle nejčastějších zdrojů se mluví o čtyřech. Do dnešních dnů pravděpodobně žádný z nich nepřežil.