Anadol: Turecká automobilová revoluce

Turecko, to země s fascinující historií a bohatou kulturou, ale v automobilovém světě zůstává poněkud opomíjená. Mnoho lidí si možná vzpomene na kebab nebo plagiáty, ale přidání značky automobilů Anadol do této úvahy rozhodně stojí za pozornost.

V roce 1961 turecký prezident generál Cemal Gürsel prohlásil, že země potřebuje vlastní národní automobil. I když politická situace byla složitá, jeho slova byla autoritativní a inženýři se pustili do práce. Během pouhých 130 dnů navrhli automobil nazvaný Devrim, což v turečtině znamená „revoluce“. Tento sedan měl atraktivní design inspirovaný americkými vozy a byl poháněn dvoulitrovým benzínovým motorem, zcela vyvinutým v Turecku. Jeho oficiální prezentace proběhla 29. října 1961, kdy s ním prezident Gürsel přijel na státní oslavy. Bohužel, příběh Devrima skončil dříve, než začal — výroba sériových kusů se nikdy nerozběhla.

Důležitou postavou v turecké automobilové historii byl podnikatel Ahmet Vehbi Koç. V roce 1926 založil firmu, která zastupovala Ford a Standard Oil v Turecku. Po válce se Koč snažil získat další kontrakty s americkými a evropskými firmami. Když v roce 1959 založil společnost Otosan Otomobil pro montáž vozů Ford, jeho cílem bylo vytvořit první masově vyráběný turecký automobil.

Na začátku 60. let se Koč spojil s britskou firmou Reliant, specialistou na sklolaminátové karoserie. Zakoupil prototyp vozu FW5 a začal spolupracovat se svými partnery z Fordu. S dodávkou motoru a převodovky byla výroba na dohled. V roce 1966 se na montážní lince poprvé objevil model Anadol A1 – dvoudveřový fastback vážící pouhých 828 kg a vybavený 49 koňským motorem, který mu dával maximální rychlost 121 km/h. Název Anadol byl vybrán veřejností a pochází z pravého jména pro historickou oblast Anatolie.

Cena A1 byla v roce 1967 vysoká, ale poptávka byla obrovská. Výroba se opakovaně modernizovala, ve snaze držet krok s technologickým pokrokem. Verze A2 byla vyrobena v důsledku úprav původního modelu, aby splnila rostoucí nároky trhu. Anadol však trpěl konkurencí ze strany západních automobilů a nakonec bylo v roce 1981 ukončeno jeho výrobní období.

V roce 1984, když Vehbi Koč odešel do důchodu, jeho synové se soustředili na spolupráci s Fiatem. Jejich prioritou se staly vozy Tofaş, což vedlo k postupnému zániku značky Anadol, kromě zůstávajícího pick-upu P2, který byl přejmenován na Otosan a jehož výroba skončila v roce 1991. Celkově bylo vyrobeno asi 55 tisíc kusů modelu Anadol, přičemž pro tureckou automobilku představoval významnou kapitolu v oboru.