Mazda vs. Toyota: Příběh zapomenutých značek

Na konci osmdesátých let minulého století se vedení automobilky Mazda rozhodlo, že by mělo rozšířit svou nabídku a přidat nové značky. Byl to ambiciózní plán, ale na rozdíl od svých konkurentů se rozhodli vytvořit hned tři různé submarky.

V tomto období japonské automobilky usilovaly o proniknutí do segmentu prémiových vozů. Byly to časy, kdy značky jako Mercedes či BMW měly na Západě obrovské renomé a bylo těžké přesvědčit zákazníky, aby se přeorientovali na Toyotu nebo Nissana. Honda v roce 1986 založila značku Acura, Toyota následovala s Lexusem a Nissan se zlil na Infiniti, přičemž Mazda chtěla držet krok a vytvořit svou vlastní submarku.

V Hiroschim ale šli ještě dál. Chtěli se stát třetím největším výrobcem automobilů v Japonsku hned po Toyotě a Nissanu. Rozhodli se, že je důležitější nabídnout více modelů než se zaměřit na kvalitu, a tak vznikly tři nové značky také s plánem na čtvrtou. Bohužel všechny značky zasáhla tehdejší hospodářská krize v Japonsku.

První submarkou byla Eunos, založená v roce 1989. Modely měly být umístěny o úroveň výše než běžné vozy Mazdy a jejich hlavní vlastností byla radost z jízdy a sportovní charakter. Nabídku tvořily modely jako Eunos 100 a Presso, které byly vlastně variantami známých modelů Mazdy 323F a MX-3. Také Mazda MX-5 se v Japonsku prodávala jako Eunos Roadster.

Další v pořadí byl model Eunos 300 – vylepšená verze Mazdy Persona, což byl variant 626 s typicky japonským hardtop coupe. Zde se prodávaly také modely z linie Xedos, jako Eunos 500 a 800. K nabídce patřily i stroje s motorem Wankel, například Eunos Cosmo, a mikrobus Eunos Cargo, což byla lépe vybavená verze Mazdy Bongo. Navíc se v dealerstvích Eunos prodávaly i dovážené vozy značky Citroen.

Modely Eunos ale neměly úspěch. V roce 1996 byla dealerská síť Eunos integrována do hlavní sítě Mazdy a vozy Eunos buď skončily, nebo přešly pod značku Mazda. Posledním modelem, který měl tržní úspěch, byl Eunos Roadster, dostupný až do roku 1997.

Další plánovanou značkou byla Amati, která měla konkurovat jak Lexusu, tak Infiniti a Acura na americkém trhu. Měly vyjít vozy Amati 300 a 500, odpovídající modelům Eunos 500 a 800, a vlajkový model Amati 1000, který neměl žádného ekvivalentu u Mazdy. Bohužel, konkrétní vzhled a technické parametry modelu 1000 nikdy nebyly oficiálně zveřejněny a zůstaly pouze spekulacemi. Mazda nakonec zrušila plány na uvedení značky Amati na trh kvůli krizi v Japonsku, což znamenalo, že vozy Eunos se na americký trh nedostaly.

Submarka Autozam byla zcela odlišná. Byla založena v roce 1989 a jejím cílem bylo nabízet nejlevnější a nejzákladnější modely Mazdy, zejména kei cars. Mezi nabízené vozy patřil i jedinečný model AZ-1, sportovní coupe s centrálně umístěným motorem a pohonem na zadní kola. Vzniklo jich jen necelých 5 000, z nichž většina byla přetvořena a prodána jako Suzuki Cara. Tato submarka byla úspěšná v segmentu kei cars a její modely přežily až do dnešních dnů pod značkou Mazda.

Na vrcholu nabídky Mazdy byla značka ɛ̃fini založená v roce 1991. Jejím cílem bylo nabídnout luxusní vozy. Dominovaly jí modely s předponou MS, přičemž nejmenší byl MS-6, což byl hatchback modelu Mazda 626, a největší MS-9, což byla Mazda 929. Avšak i tato značky byla nakonec uzavřena v roce 1997 po šesti letech existence, což bylo způsobeno stejnými faktory jako u Eunos a Autozam.