Rekordní Mercedes-Benz T 80: Historie a technika

Mercedes-Benz T 80 mohl být jedním z nejrychlejších automobilů všech dob, měl totiž motor zapůjčený od stíhačky a neobyčejně šest kol. Tento ambiciózní projekt, který mohl překonat pozemní rychlostní rekord, však nikdy nedostal šanci se naplnit.

Před 85 lety, v polovině 30. let, se situace na automobilové scéně měnila a německý závodník Hans Stuck byl pod tlakem mladších kolegů. V roce 1935 zaznamenal poslední velké vítězství v mistrovských závodech Grand Prix v Monze. Německo i jiné země potřebovaly sportovní úspěchy pro svou propagaci, a tak Stuck vymyslel plán na překonání pozemního rychlostního rekordu, který byl tehdy v rukou Brita Malcolma Campbella, jenž dosáhl rychlosti 484,598 km/h.

Hans Stuck získal podporu od Ernsta Udeta, leteckého esa z první světové války, a zaměřil se na zajištění dvou leteckých motorů Daimler-Benz DB 601 pro svůj vůz. Po několika měsících vyjednávání se úspěšně obrátil na Wilhelma Kissela, člena představenstva Daimler-Benz AG, kde vyjádřil svou ambici stát se nejrychlejším člověkem na světě. Myšlenka vytvořit rekordní vůz se nakonec dostala pod vedení konstrukční kanceláře známého Ferdinanda Porsche.

Projekt původně usiloval o dosažení rychlosti 550 km/h, ale v průběhu prací se cíle postupně zvyšovaly na 600 a nakonec 650 km/h. Přímo z Bonneville přišly zprávy o rekordních pokusech od George Eystona, jehož Thunderbolt překonalo 501,16 km/h. Vznik bonského stroje T 80 byl svědkem tehdejších technických zázraků, kdy Porscheho kancelář počítala, že pro dosažení 650 km/h bude potřeba výkon přes 3500 koní.

Řešení konstrukce vozu zahrnovalo vytvoření třínápravového stroje, jehož motor se nacházel ve středu, zatímco řidič byl umístěn vpředu. Podvozek byl vyroben z oválných trubek s robustními příčnými výztuhami. Brzdový systém byl navržen tak, aby zvládnul nezvykle vysoké rychlosti a byl osazen bubny s průměrem půl metru pro efektivní odvádění tepla.

Motor DB 601 měl objem 34 litrů a výkon se pohyboval okolo 809 kW, ale byl vyvinut tak, aby byl schopen dosáhnout až 2037 kW, pokud by se použily speciální úpravy. Vůz byl téměř dokončen, avšak s příchodem druhé světové války byly plány na rekordní pokusy pozastaveny. Práce na voze zastavily již v únoru 1940, kdy došlo k jeho rozebrání a následnému umístění do továrny Mercedes v Untertürkheimu.

Po válce objevil britský novinář Laurence Pomeroy vůz a jeho technickou analýzu publikoval v roce 1945 s přehnanými odhady maximální rychlosti 724 km/h. T 80 se během let stalo součástí muzea Daimler-Benz, kde je dodnes vystaveno, ačkoliv s různými úpravami. Tento fascinující příběh o technice a ambici se stal legendou v automobilovém světě.