Proč je značení na silnicích problematické?

V Polsku existuje celá řada dopravních značek, což ztěžuje jejich zapamatování. Pro běžného řidiče stačí znát několik desítek nejdůležitějších, avšak u těch, kteří značky instalují, by to mělo být naopak.

Osoby odpovědné za umisťování značek by měly přesně vědět, co které označení znamená. V praxi ale můžeme narazit na situace, které naznačují opak. Například stačí krátký výlet za město, abychom viděli značku, která vzbuzuje otázky o znalostech těch, kteří ji umístili.

Příklad: Značka s výkřičníkem signalizuje něco důležitého, a vedle ní je tabulka upozorňující na cyklisty. Z logiky věci by se dalo usuzovat, že si řidiči mají dát pozor na cyklisty. Problém je, že pokud by se udržoval takovýto způsob značení, nepotřebovali bychom další dopravní značky či regulace. Každý by si mohl vykládat situaci po svém.

Ale zákony a regulace jsou jiné. Například značka A-30 – „jiné nebezpečí“ – má podrobný právní popis, který říká, že varuje před neurčitým typem nebezpečí, které není specifikováno jinými varovnými značkami. Tato definice platila již od roku 2002, což ukazuje, že není žádnou novinkou.

Jaký je tedy problém? Základem je nedostatečné porozumění a použití této definice při organizaci dopravy. Kdyby někdo zodpovědný zkontroloval, zda existuje vhodnější značka, zjistil by, že A-24 přesně vyjadřuje, co je potřeba. Navíc byla značka umístěna pouhých pár metrů od přechodu pro cyklisty, i když norma vyžaduje umístění 150-300 m od značky pro silnice s maximální rychlostí nad 60 km/h a 100 m pro ostatní.

Toto je drobný detail, ale pokud ani lidé, kteří stanovují rozmístění značek, nevědí, jak je správně používat, jak můžeme důvěřovat ostatním značkám na silnicích?